July 2011

~I don't know..

31. july 2011 at 15:07 | Ms.SeCReT
Ahojté,
jak se máte? Já tak nějak divně.. Proto i ten název tohoto článku. Bohužel, ozívám se po delší době a nevím, co psát. Je to smutné, ale.. Nevím, zda mi bylo líp, když jsem byla sama nebo teď, když jsem zadaná.. Proč to tak ale je?!
Proč nikdy nejsme spokojeni s tím, co máme? Ach.. Co to mluvím?! Jsem spokojená, spokojená s tím, že mám toho svého *Úžasného*.. Jenže!
Jsem tak nějak - dá se to nazvat ''v rozpacích?'' Asi ano!
Včera mi napíše, jak moc mě má rád. Také to, že by byl dnes rád se mnou, že přijede.. Domluvili jsme se, já se kvůli toho pohádala s mamkou a k čemu to vedlo? Jen k tomu, že nakonec nepřijede :(..
Proč?! Těšila jsem se na něj a nic z toho. Promiňte mi, ale nevím proč, nejde mi nyní psát takové ty moje typické šílené články plné dobré nálady a veselosti, prostě to NEJDE!
Známe se už táák dlouho.. Chodíme spolu a stále mi píše jen to, jak mě má rád. Jsem ráda, jenže! Jsem snad tak náročná? Napíše, že mě má tak strašně moc rád, že si to nedokážu ani představit, ale co kdyby mi napsal Miluji Tě? Nebo to snad tak ještě u něj není? Mijuji ho.. A bojím se mu to říct jako první.. Nechci ho nějak zaskočit, ale tím ''mám tě rád''.. Mě trápí :(. Nevím, co si myslet.. Ráda mám i kamaráda..
Ach jo..
Ms.SeCReT

~Ivus

31. july 2011 at 14:45 | Ms.SeCReT |  (Interesting sides)

~Přibylo..

31. july 2011 at 14:33 | Ms.SeCReT |  (Interesting things)
V menu přibylo Počasí.., návod je strašně jednoduchý,
nalezen ZDE!

~Náběr Affs..

27. july 2011 at 14:30 | Ms.SeCReT |  (Interesting sides)
Ahojté,
rozhodla jsem se pro náběr Affs.. Budu ráda, když se někdo zapíše :). Nemám žádné extra podmínky, snad jen - kdyby jste sem alespoň 1-2x týdně zašli a napsali nějaký komentář.. Popřípadě i okomentovali článek či báseň a tak.
Mám blog o sobě - můj deníček, mé sny, mé psaní, básničky, povídky apod.
Takže pokud by jste měli zájem, stačí napsat:

  • Přezdívka
  • Adresa blogu
  • A o čem blog máte? :)
Mějte se hezky :). Těm, co se zapíšou, se ozvu :).

~Lidé bez hranic - vlastní báseň 0.09

27. july 2011 at 14:24 | Ms.SeCReT |  Poesy


Lidé bez hranic..

Lidé se smějí navzájem sobě,
nečekáš dlouho a smějí se i tobě,
nebohým se smějí taky,
vidíte na nich ty ''podlého úsměvu'' znaky?
Je nezastaví vůbec nic,
jsou to lidé bez hranic,
že chyby dělají - málo kdo z nich zjistí,
tím si můžete být jednoduše jistí!
Je to zde již mnoho let
- bezcitností se otřásá celý svět!

~Když tlak stoupá níž a výš..

27. july 2011 at 14:10 | Ms.SeCReT
Ahojté,
jak se dneska vede? Mě nějak divně.. Takže nic moc. K tomu se vztahuje i nadpis tohoto článku.
Mám totiž takový ''blbý'' tlak.. Jednou vysoký a jednou nízký. Prostě si tak nějak ''hraje''.
Dneska jsem se probudila a myslela, že z té postele prostě nevylezu.. Hned, když jsem otevřela oči se mi hlava začala točit. Po ránu a takový šok.. Zavřela jsem oči a stejně to nepomohlo, do schodů jsem lezla jako ten největší opilec.
Nyní už mám v sobě prášek, tak snad to zabere. Dneska mám sto chutí vlézt do pokoje a spát. Jenže? Nemůžu.
Slíbila jsem kámošce, že za ní zajedu a pak bude u mě spát. Těším se, ale zároveň se obávám, že se mnou tentokrát nebude moc zábavy.
Teď s tím ale nic neudělám, tak uvidíme.. Snad to přežije. Budu se snažit, abych nebyla otrávená. Ale tak s ní se bavím vždy, takže :).
A co vy? Co budete dnes dělat? Taky máte takové ''krásné'' počasí.. U nás je pořád stejné - hnusné, alespoň tedy neprší, ikdyž to třeba ještě příjde.
No.. Nevím, co bych psala, takže dneska to ukončím takhle.. Mějte se hezky :).
Ms.SeCReT

~Visits - 0.05

27. july 2011 at 13:58 | Ms.SeCReT |  Visits
Navstevnost za minuly tyden (18.7. 2011 - 24.7. 2011) je:
Pondeli: 8
Utery: 24
Streda: 13
Ctvrtek: 5
Patek: 7
Sobota: 23
Nedele: 6

Celkem: 86

~mad-sheep

27. july 2011 at 11:48 | Ms.SeCReT |  (Interesting sides)

~Začátky otevírají nové brány..

23. july 2011 at 19:51 | Ms.SeCReT |  (Theme of week)
Zdravím,
můj první článek k tomuto tématu týdne, což jeZačátek - naleznete zde. Slíbila jsem nebo tedy spíše doufala, že se k tomuto tématu ještě vrátím. A stalo se tak..
Možná si budete říkat, až se dozvíte, což se dozvíte nyní - budu psát o začátku lásky - proč tedy takový obrázek co je v levo.. Odpověď je ale jednoduchá - můžete v něm nalézt začátek nebo konec kolejí? Ano, lze to, ale jak je to doopravdy? Není to právě naopak než si myslíte? A co když tyto koleje nemají konec? Není to jen odraz? Nebo co když naopak nemají začátek? Nevíte..
Každý si může myslet něco jiného..
Já bych zvolila variantu, že nemají konec, protože prožívám začátek lásky a asi jako každý jiný si přeji aby to nikdy, ale opravduNIKDY neskončilo. Nyní píši článek o začátku a myslíte si, že za pár měsíců (nebo třeba i dřív..) zde naleznete článek i o konci? Možné to je, ale popravdě - nechci aby se to stalo!
Chtěla bych si začátek lásky užívat pořád.. Je to opravdu něco neskutečného. Ti, kteří už začátky lásky prožili se mnou budou jistě souhlasit (tedy doufám).
Je krásné vědět, že někomu na vás záleží. A ještě lepší když vás miluje a vy jeho. Nevím jak přesně tento začátek popsat -každý ho jistě prožívá jinak. Ale tento článek je můj a proto mi odpusťte tu sobečskost, ale tak budu psát o tom svém..
Moc jsem ho neznala, psali jsme si a bylo vidět, že si rozumíme. Psali jsme si skoro každý den a v každé odpovědi byl obrovský odstavec. (Nedávno si na to vzpomněl a smál se, prý že mě musel stále otravovat :D, ale pravda je opakem, byla jsem ráda!) Říkala jsem si, že to ani není možné.. V podstatě ho vůbec neznám a my si tak rozumněli (snad i rozumíme nadále :D).
Začal mě více a více zajímat, vždy když jsme si psali jsem měla takový hezký pocit. A nastal zlom, zlom který jsem klidně mohla propásnout (ještě štěstí že se tak nestalo). Jednoho dne jsem byla opravdu unavená, ale musela jsem na internet, musela jsem si přečíst alespoň pár jeho krásných vět, jenže jsem byla unavená a to opravdu hodně a usla na gauči. Když jsem se probudila jen jsem si vylekaně všimla, že je online, omluvila jsem se mu (ani si nečetla, co psal) a šla spát.
Na třetí den (mezitím jsem tam být nemohla, šly jsme s kamarádkou do kina a já u ní spala) jsem se přihlásila a on se ptal, co jsem dělala. Vše jsem mu řekla a byla zvědavá co dělal on. Samozřejmě mi to také napsal a na konci nezapomněl dodat, že jeho pozvání do kina jsem odmítla.. COŽE?! Prolétlo mi hlavou.. A tak jsem se ho ihned zeptala, řekl, že se mě minule ptal, když jsem údajně usla a že chápe, že s nim nechci jít. Jenže já usla opravdu a toho, že mě pozval jsem si nevšimla!
A tak jsem mu to vysvětlila, né že by mi to hned uvěřil, ale zanedlouho se zeptal jestli bych opravdu šla.. A to se ví, že jsme šli. Přijel pro mě domů, poté jsme si sedli do kavárny, dali si horké maliny se šlehačkou a pití. Slušelo mu to a byl opravdu nádherný.. Neodpustil si komentář, že mi to dnes opravdu sluší. Ani by jste nevěřili jak mě to nadchlo, v žaludku mě šimralo.
Poté jsme šli do kina a zbytek večera jsme strávili povídáním. Rozumněli jsme si, jako by jsme se znali léta..
Nakonec mě odvezl domů a rozloučil se otázkou - Uvidíme se ještě? Odpověděla jsem že můžeme.. Nedůvěřicně se usmál a zeptal se - opravdu?
A asi po dvou týdnech - dříve jsem neměla čas, přijel za mnou.. Strávili jsme spolu celý večer, ale připadalo mi to jako chvilka. Na rozloučenou se mě nesměle zeptal, jestli mi může dát pusu! Jistě že mohl!
Líbali jsme se ''až'' na čvrtém rande. A dnes bych již bez jeho polibků nevydržela!
Ms.SeCReT

~Láska mi dává křídla, ovšem za vším stojí ALE!

23. july 2011 at 17:38 | Ms.SeCReT
Ahojté,
po delší době se opět ozívám a jistě mnoho z vás ví, co nyní bude následovat.. Ano je to ta ohaná otázka: Jak se máte?
Já dobře? Tedy chtěla bych to tvrdit, ale jsem nějaká zmatená..
Včera jsem byla s tím mým *Úžasným,* ani nevíte jak moc jsem se těšila :). Bylo nám hezky, ostatně jako vždy. Jediné co se mi nellíbilo bylo chování mé ''drahé'' máti. Nechápu, co jsem jí udělala, že se ke mě takto chová?!
Domluvily jsme se, že domů příjdu ve 2.. Jenže?! Volala mi kolem 15 a já že už s nim jsem. Na to mi řekla, že když jsem šla tak brzy, tak ať jsem doma o půlnoci. Chápete, že se mi to nelíbilo.. Tedy snad. Vždyť je jedno od kolika s nim jsem, domluvily jsme se tak. Jenže poté následoval další, další a další telefonát.
Trochu nám to zkazilo atmosféru..
*Úžasný* se trápil jestli mě odvézt domů ve 12 nebo ne, ale já nechtěla. Je mi s nim vždy tak dobře a máti mi chce ten čas ještě zkrátit.. To nechápe, že jsem šťastná?! Proč mi to nepřeje? :(. Opravdu nevím..
Dnes si hraje na uraženou, ale já jí přitom vůbec nic neudělala, jen jsem chtěla být s tím, koho mám opravdu mooc ráda.
Ach jo..
Když si konečně myslím, že můžu být šťastná - musí mi to vždycky někdo zkazit?! Ale proč? Proč zrovna ona? Neměla by být ráda, že jsem zase šťastná? Podle mě ano.. Ale jak jí to mám vysvětlit? Myslím si, že nezbývá nic jiného než si s ní promluvit.. Jenže? Stejně mě nebude poslouchat a bude omílat pořád tu jednu a samou větu.. Ještě ti není 18!
Jenže..
Měla by si uvědomit, že už nejsem malá. Všechny holky okolo mají přítele a nikdo s tím nemá žádný problém, tak proč?! Proč zase musím být vyjímkou? Jak ráda bych je třeba seznámila, ale myslím si, že ani to by jí nestačilo. Jsem opravdu zmatená a nevím, co mám dělat.
Kéž bych..
Věděla jak vyhovět oběma stranám, ale máti si myslí.. Ne, já nevím, co si myslí.. Ach jo!
Jsem zároveň tak šťastná když jsem s nim, ale na stranu druhou nešťastná. Vždyť takhle by to ale být nemělo!
Mám ráda ty jeho ''grymasy'' v obličeji, jeho pohled z očí do očí, jeho krásné rty.. Mám ráda, když mě líbá, když mu ležím v náručí, když mě hladí.. i to, když si hraje s mými vlasy a já pak vypadám jako strašidlo, jenže (dnes jsem to slovo použila opravdu hodněkrát.. asi je pravda, že za vším krásným stojí nějaké ale!) pokaždé nám to musí pokazit brnění telefonátu..
Ach jo!
Ms.SeCReT

~Rainning..

20. july 2011 at 13:32 | Ms.SeCReT
Zdravím,
jak se máte? Já celkem dobře, až na to, že prší.. Už zase! Bohužel :(. A teplo tam také zrovna není, ba právě naopak. Je chladno. Vstála jsem opět něco po jedenácté.. Ale musím se pochklubit :D - včera jsem vstála v 7.
Taky jsem dne opět (jako včera) vařila oběd. Mňam, říká se, že samochvála smrdí, ale mě chutnalo :D. Taky jsem neděla nic těžkého - ''jen'' palačinky, takže se není čemu divit. Dala jsem si je zase po douhé době :).
No a co dneska? Už víte, co budete dělat? Já nemám vůbec ponětí..
S tímhle počasím bych se nejraději vrátila do postele, zalezla pod peřinu a spala. Protože takto se nedá jít ani ven :( a jít k někomu na návštěvu? Vyjdete z domu a jste hned mokří.. Takže opravdu nevím! A ten můj *Úžasný* ještě provokuje :D. Cituji: ''U nás leje, chtělo by se to zachumlat, co?'' Taková provokace.. Jak ráda bych byla zase s nim :). Tak ještě si počkat tak dva dny a snad nám to vyjde. Už se nemůžu dočkat.
No ale teď zpět k otázce - nemáte nějaký tip na dobrý film? (Komedie, drama, psychologický)
Nebo si myslíte, že nejlepším nápadem je jít spát? :D Ale mě se na druhou stranu nechce.. Tak kruci! Co mám dělat? Toto léto je opravdu jako ''malované''.. :(

Ms.SeCReT

~Celý život začínáme..

19. july 2011 at 15:09 | Ms.SeCReT |  (Theme of week)
Zdravím,
abych pravdu řekla toto téma se mi zamlouvá víc, než předešlé -Duchové, o kterých jsem po pravdě nevěděla co psát.
Ale nyní k tématu tohoto týdne, což je Začátek..
Uvažovala jsem o kterém začátku psát, jako první mě napadl začátek nového vztahu, který nyní prožívám, ale to snad jindy.
Nevím, co přesně měl Blog.cz tímto tématem na mysli. Začátek, ale čeho? Je to velmi široký pojem.. Dává nám snad na výběr? A tak tedy jsem se rozhodla brát toto téma - tak nějak všebecně..
Vše začíná, když nás naše matka přivede na svět. Jako první a to nejdůležitější - začínáme sát mateřské mléko z matčina prsu, či pijeme sunar. (omlouvám se, ale dnes vynechám začátky těch, kteří neměli to ''štěstí'' a bohužel jsou nemocní..) Začínáme rozeznávat osoby, které nás obklopují - matku, otce, sestru, bratra, babi, dědu, atd.. Později je začínáme oslovovat a poznáváme, že umíme vydávat i jiné zvuky než jen brečet a křičet.
V průběhu dalších let..
Začínáme (promiňte za časté užívání tohota slova, ale jinak to nejde..) lézt po čtyřech, poprvé se postavíme na nožky, uděláme první krůček. A vše pokračuje, poznáváme nové a nové věci.
Dostaneme první hračku a ano, opět začínáme rozeznávat, co znamenají slova jako např. oko, ústa, noc, atd.. Vše je pro nás nové. Začínáme rozeznávat sami sebe a do této doby jsme, dá se říci s trochou nadsázky - ''stejní''. I když každý z nás vyrůstá trochu jinak.
Po několika letech přichází na řadu další životní krok - rodiče nás vedou do školky, kde je to pro nás opět nové. Jsme obklopení novými lidmi, poznáváme nové kamarády, známe a přátelé. Poprvé začínáme chápat, co přátelství obnáší (i když ještě v úzkých rozměrech - jako je půjčování hraček).
A poté?
Přichází další velký krok - nastupujeme na základní školu, kde je pro nás toho opět mnoho nového. (Tolik věcí na tak malé dítě..) Musíme vydržet sedět 45min. vkuse (a řekněte sami, je to opravdu občas pěkná dřina), učíme se a poznáváme první písmenka, číslice, přečteme první slovo, apod.. A zde začíná nový zlom - začínáme se lišit, někomu jde učení lépe a někomu hůř.
Začínáme poznávat, že každý z našeho kolektivu je jiný, začínáme rozvíjet naše zájmy - chodit do kroužků, učíme se jezdit na kole, kolečkových bruslích, koni, atd..
Později, chtě nechtě - začínáme poznávat jací lidé doopravdy jsou, zažíváme první zklamání, první potíže a je na nás toho opět moc. Postupem času se opět začínáme měnit - přibývají nám léta, dospíváme.. Začínáme se srovnávat s naším postavením, poslouchat hudbu a dělat to, co nás baví.
A po základní škole? Je to tady znovu...
Nastupujeme na střední školu, kde se opět začínáme seznámovat s novými lidmi, navazujeme nová přátelství, nové známosti, připravujeme se na budoucí povolání. Zažíváme první lásku, začínáme prožívat první vztahy.
A dál?
Nastoupíme do práce, začneme se v ní začleňovat, pochopíme co opravdu obnáší. Vdáme/oženíme se, poznáme, co tento závazek opravdu obnáší a začneme chápat, co vše obnáší být dospělý. Navštíví nás první velké problémy, nové věci, dítě.. Poté se začneme těšit na duchod, na starání se o vnoučata..
Z tohoto bych vyvodila jen jediný závěr, i když tento článek není možná moc smysluplný.. Celý život je o začátcích!

~Když se smolí, tak smolí..

18. july 2011 at 21:16 | Ms.SeCReT

Ahojté,
promiňte mi ten název článku, ale bohužel - vystihuje moje ''štěstí'' a mojí dnešní náladu..
Jak se máte vy? Po pravdě, já nic moc.. A to to dneska vypadalo dobře, ale bohužel. Chtěla jsem s tím *Úžasným* o víkendu k vodě a pod stan. Už tak se vídáme málo, takže by byla velká šance spolu strávit víkend.. Jenže? Drahá maminka mi to zatrhla.. Prý se neznáme dost dlouho - jen cca měsíc a půl. To nemůžu jet s někým pod stan?! Vím, že má strach, ale vždyť se nemusí bát. Tam by bylo lidí a navíc - máme se rádi.
Ach jo..
Na druhou stranu jí ale chápu, bojí se o mě, ale stejně :(. Jak ráda bych byla s nim déle, než jednou za týden nějakých 12 hodin. Ještě že to všechno chápe a nenaštve se :). Už plánuje, co budeme dělat. Vždyť nám bude dobře všeude, hlavně když budeme spolu - jeho vlastní slova. Je opravdu úžasný :), takového člověka nejde nemilovat ♥.
A jednou..
Až si mamka usmyslí, že se známe dlouho, bude mu věřit, tak to snad bude konečně úplně nejvíc supér :).

~Visits - 0.04

18. july 2011 at 20:59 | Ms.SeCReT |  Visits
Navstevnost za minuly tyden (11.7. 2011 - 17.7. 2011) je:
Pondeli: 5
Utery: 6
Streda: 9
Ctvrtek: 25
Patek: 4
Sobota: 16
Nedele: 7

Celkem: 72

~Jak zastavit čas?!

16. july 2011 at 17:04 | Ms.SeCReT
Ahojté,
jak se máte? Já dobře, i když o něco hůř než včera. A čím to? Včera jsem byla s tím mým *Úžasným* a proto ten název článku.. Nevíte někdo jak by se dal zastavit čas? :D Asi ne, že? Je mi to jasné.. :D Já to také nevím, bohužel..
Proč ale ty krásné chvíle utečou vždy tak rychle a to, co vám připadá nudné ubíhá tak pomalu?
Není to nespravedlivé?! To tedy je! Bohužel s tím ale nic neuděláme.
Proč čas nelze zastavit jako stopky a my nemůžeme prožívat tu krásnou chvíli věčně nebo alespoň o něco déle? I když jsem s nim byla ''dlouho'' - cca 11 hodin, přišlo mi jako by to nebyla ani půl hodina.
Ležela jsem v jeho náručí, cítila jeho teplý dech, jeho velké ruce, které se mě jemně dotýkaly. Jeho rty, které sváděly ty moje.. A nechtěla od něj. Musím prohlásit, že jsem se zamilovala. Možná si někdo z vás může říct, že po dvou týdnech chození to je pozdě nebo také brzo.. Ale pro mě to je akorát.
Přišlo to, kdy to přijít mělo. Když jsem si to vše uvědomila, zjistila jsem, že za chvíli musím domů. Ale proč?! Vždyť jsme spolu jen chvíli..
Čas je náš uhlavní nepřítel, bohužel..
Ms.SeCReT

~Kráčím životem sama, bude to tak stále? - Část druhá..

16. july 2011 at 16:55 | Ms.SeCReT |  Writting
První část si můžete přečíst ZDE

Část druhá ↓

Roky plnynuly a já rostla a rostla. Nepoznávala jsem rozdíly mezi špatným a dobrým chováním, jen jsem dělala to, co mě zrovna napadlo. Se sestrou jsme se postupně začínaly odlišovat, ona si ráda hrála s auty a já s panenkami. Byly jsme malé, rády se hádaly a pošťuchovali. Nejvíce mě však dovedlo vyvést z míry, když má ''hodná'' mladší sestra vzala do ruky nůžky a ostříhala mou krásnou, dlouhovlasou panenku..
Co to udělala? Slzy se mi hrly do očí a celá jsem zrudla. Na oplátku jsem vzala její auto a třískla s nim o zem. A hádejte co se stalo? Má malá, hodná, milá a krásná sestrřička šla žalovat mamince. Byly jsme malé a nerozumné, proto bych jí měla odpustit, že řekla jen to, co se jí hodilo a to nyní bylo, že jsem jí rozbila auto. O tom, že mi ostříhala mou panenku neřekla ani slovo. A maminka? Nechtěla nic slyšet - jsem starší a tak bych měla být i rozumnější, ohla mě přes koleno a já dostala na zadek.
Ale proč? Tázala jsem se sebe několikrát, vždyť jsem neudělala nic špatného, jen jsem oplatila to, co udělala ona mi. A takhle to bylo a je již několik let, sestra žaluje vždy jen to, co se jí hodí, rodiče jí věří a za všechno mohu já.
I když mě to ranilo, nikdy jsem nepřestala být tou starší sestrou, která má povinnost svého mladšího sourozence ochraňovat, říkat mu, co dělá špatně a starat se o ní. I když náš věkový rozdíl je jen rok a půl.. Po několika letech jsem začala chodit do školky a pomalu jsem získávala rozum. Poznala plno nových kamarádů, lhaní a také to, jak jsou lidé zlí. A vycítila poprvé špatné věci, i když jsem tomu vlastně nerozumněla, pochopila jsem, že na tom není něco v pořádku. Bydleli jsme všichni - babička, dědeček, tatínek, maminka, já, sestra a strýc jednom velkém rodinném domě. Strýc přicházel domů popzdě, vydával hlasité zvuky a chodil jinak, jinak než ostatní. Dnes už vím, že chodil domů opilý. Nevzpomínám si jak to bylo v ranném dětství, ale to, co nasledovalo poté jsem se snažila vtlačit do podvědomí a slíbila si, že o tom nikdy nikomu neřeknu. Vlastně jsem se styděla a stydím až do teď.

----------

Toto je fiktivní příběh, pokračování příště...

~Ohodnocení mého blogu 0.01

16. july 2011 at 16:10 | Ms.SeCReT
Tágže hodnotíím :
  • záhlaví - 10/10
  • celá grafika - 10/10
  • obsah - 10/10
celé hodnocení 30/30
Hodnotím -> VÝBORNÝ

 Ohodnocení mého blogu od MišheŁŁka

~Čekání, vzpomínání, chtěn... - vlastní báseň 0.08

14. july 2011 at 14:06 | Ms.SeCReT |  Poesy
Čekání, vzpomínání, chtění..

Když sama sedím,
myslívám na tebe,
do prázdná hledím
a nepoznávám sebe.

Čekám, až budeme sami - ve dvou,
až přiložíš ústa k mé tváři,
až pohladíš mě rukou tvou,
až budeme pozorovat měsíční záři.

Vzpomínám na naše společné chvíle,
kdy ležela jsem ti v náručí,
kdy naše láska neměla cíle,
že je to tak stále - kdo mi zaručí?

Cítím dotyky tvé,
tvůj dech na mém krku,
tvou ruku v té své
a slyším holoubka, co dělá vrkú.

Chci ať jsme opět spolu,
ať oběma nám je krásně,
ať nemusíme čelit bolu,
ať naše Slunce svítí jasně.

~Visits - v době nepřítomnosti

14. july 2011 at 14:05 | Ms.SeCReT |  Visits
Návštěvnost, v době, kdy jsem zde nic nepřidávala a nebyla..

Navstevnost za minuly tyden (7.3. 2011 - 13.3. 2011) je:
Pondeli: 28
Utery: 34
Streda: 43
Ctvrtek: 28
Patek: 10
Sobota: 27
Nedele: 19

Celkem: 189

~Výmysl nebo opravdu existují?

14. july 2011 at 13:46 | Ms.SeCReT |  (Theme of week)
Tématem tohoto týdne, jak jste si určitě mnozí všimli jsou - Duchové
Jako první mě napadá otázka: Co to vlastně duch je? Snad nějaká hmota, kterou nevidíme a nevnímáme? Proč tedy někteří lidé duchy vidí? Mnoho otázek na jednou, ale kde jsou odpovědi?
Duchové jsou nějaká nadpřirozená.. Smím použít slovo stvoření?
Duchy vidíme jako mlhovou hmotu, ale čím jsou doopravdy tvoření? Další otázka bez odpovědi.. A hned mě napadá další otázka - věříte v duchy? Existují? Viděli jste již nějakého?
Musím se přiznat, že žádného ducha jsem nikdy neviděla, nevím jestli být či nebýt ráda. Některé duchy by bylo asi příjemné vidět a naopak některé ne. Mnoho vědců, ale tvrdí, že i hodní lidé mohou v podobě duchů být zlí, ale je to opravdu tak?
Věřím, že duchové existují. Možná si mnoho z vás řekne, že je to blbost, ale proč je tedy tolik lidí vidělo? Proč existuje tolik fotek, na kterých se duchové objevují a proč je tolik nevyřešených záhad, o kterých se spekuluje, že jsou dílem duchů?
K tomuto mě napadá jen jediná odpověď a to? Že duchové opravdu existují. Ovšem každý z nás se k tomuto staví asi jinak, každý máme jiný názor.. Nezázlívám ani nmázor, že neexistují. Kdo opravdu ví?
Žijeme ve velkém, obrovském světě.. A kde žijí právě oni zmíňování duchové? S námi? Jak si to vysvětlit? Není možné, že žijeme a oni jsou zde s námi? Akorát se navzájem nevnímáme, tedy - my nevnímáme je, ale oni?
Jak je vlastně možné, že někteří lidé měli to štěstí (pokud lze mluvit o štěstí..) a viděli je? Proč je nevídáme všichni? Myslím si, že toto téma přináší mnoho otázek než-li odpovědí. Abych se přiznala, nevím, co vlastně o nich psát, myslím si, že lidé, kteří ducha spatřili by nám o tom mohli povědět více..