~ Away..

4. june 2013 at 1:28 | Ms.SeCReT
Ahoj!
Nechce se mi spát.. A tak mě napadlo, v tuhle, jak se říká - nekřesťanskou dobu napsat článek. Vlastně ani nevím proč, v televizi dávají Anatomii lži, na kterou bych se ráda podívala. Říká se ale, že žena zvládne několik věcí najednou a tak se možná u toho psaní budu i dívat. Pro jistotu si TV nechám zaplou. Dopadla na mě nějaká nostalgie. Snad kvůli strachu.. Dnes, hm.. Už je úterý, což znamená, že mě zítra čekají přijímačky na obor, který je mým snem a tak nějak začínám zjišťovat, že na něj asi nemám. Hm.
Vlastně jsem si včera převzala maturitní vysvědčení a došlo mi, že je další etapa mého života za mnou. Nevím, zda mám být ráda. Spíše mě přepadá strach, strach z budoucnosti.
Co bude, když.. Nebo, co vlastně sakra bude?!
Kdybych to věděla dopředu, leccos by se ulehčilo. A teď? Akorát se mi z toho stresu, ač bych ho už mít nemusela objevila opět vyrážka. To bude mít paní doktorka příští týden radost. Už minulou návštěvu nade mnou kroutila nevěřicně hlavou a nevěděla, co se mnou. Vlastně, jak by to mohla vědět ona, když to nevím ani já?!
Smířila jsem se s tím, že tím stresem budu mít postihnutá chodidla, ale že v období před maturirou se ta červená kůže s pupínky objeví i na zádech a stehnu? Na to jsem nebyla připravená. Myslela jsem si, že to přejde, ale kde že. Jsem husa, že jsem jí to neukázala již minule. No.. Místo toho, aby mi řekla, že se to zlepšuje, bude překvapená.
Pomalu se sama sobě začínám hnusit. Jsem při těle, mám vyrážku snad všude.. A za to všechno si mohu sama! No dobře, za tu postavu - mám to v genech a upřímně, mohlo by to být horší. Ale za tu vyrážku?! Ano, za tu si mohu sama! Protože si všechno moc beru, z každé blbosti se stresuju a vůbec si nevěřím! Nevěřím, hm.. Nemám vlastně ani proč.
Ano, zvládla jsem maturitu, ale to je tak jediná významná věc v mém životě. Nechci se litovat, spíše bych se vylískala!
Zpět k tomu, proč jsem začala tento článek psát - aneb, skončila čtyřletá etapa mého života. Života na gymplu. Někdy si říkám, zda by nebylo lepší jít prostě na učňák, nebo na nějakou střední školu, která by byla nějak zaměřená. Na druhou stranu si říkám, že alespoň mohu bojovat o svůj sen. Byla bych asi srab, kdybych to vzdala, ale stojí mi moje zdraví za to?! Ano, asi ano. Vzpomínám si na citát, který jsem si četla, když jsem se "učila" k matuře, ani nevím proč, ale musím ho sem dát:

"Ztratíme-li bohatství, o nic nepříjdeme.
Ztratíme-li zdraví, o něco příjdeme.
Ale ztratíme-li charakter, nejsme nic."

A asi je to právě můj charakter, který mi brání vzdát se a utéct z boje. Proto mi prosím ve středu a v pátek držte pěsti.
Nicméně, nemůžu se přece stále zaobírat, co by bylo, kdyby.. Ty čtyři roky, roky dřiny, ač řekněme si upřímně, mnohdy nebyla, nikdo nevrátí. Uvažuji nad tím, co jsem mohla udělat lépe. A vlastně mě nenapadá nic, co bych udělala dostatečně dobře. Všechno jsem mohla udělat líp. Třeba to, že i když mi fyzika nešla, měla jsem se pořádně učit. Ale.. K čemu by mi to vlastně bylo? K životu jí potřebovat už asi nikdy nebudu, určitě ne to, co jsme se učili. A k dalšímu studiu? Ne, opravdu se nehlásím na žádný obor, kde je fyzika potřebná.
Ale i přes to všechno mi gympl dal mnohé..
~ naučila jsem se být sama sebou
~ naučila jsem se nezabývat se tím, co o Tobě říkají druzí, nejdůležitější totiž je, aby jsi měl čisté svědomí sám před sebou, protože sebe neoklameš
~ naučila jsem se dřít, bojovat i s tím, co mi dělalo problémy (jako např. zmíňovaná fyzika!)
~ naučila jsem se nebát vyjádřit svůj názor
~ naučila jsem se za svým názorem stát a obhájit ho
~ naučila jsem se nebát se mluvit před lidmi, kteří na mě měli hloupé kecy
~ naučila jsem se prezentovat a obhájit svou práci
~ naučila jsem se psát seminární práci
A i přes to, že má třída nebyla kolektivní, i přes to, že je jen málo lidí, se kterými bych se ráda vídala i nadále.. Budu na gympl vzpomínat. Jednoznačně jen na to dobré. Ono většinou, když něco skončí.. Chcete v tom později najít jen to dobré.
Děkuji za to, že jsem dosáhla alespoň prvního cíle mého života. A víte, co mě těší? To, že mohu být na sebe hrdá. Vše jsem si vybojovala sama. Ač to nebylo mnohdy lehké. Doma jsem to měla a ještě stále mívám těžké. Nikdy mi nikdo nic nedal zadarmo. Jakož to nejstaršímu dítěti mi nikdo nikdy nepomohl (rodiče nemají maturitní vzdělání) a já se tak často potácela ve stresu, breku a hlavně pocitu, že jsem sama. Hlavně, že teď jsou na mě rodiče hrdí. Jsem vlastně ráda, ale ti, kteří si četli můj článek o mé rodině ví, proč jsem napsala "vlastně".
Mohu s čistým svědomím říct, že jsem nikdy nepoužila tahák a nikdy jsem nepodváděla. A věřte si, nebo ne, je to tak. Když jsem neuměla, prostě jsem dostala 5. Ta známka mě pak přinutila zlepšit se!
Na závěr bych chtěla poděkovat, poděkovat hlavně těm, co mi "pod nohy házeli klacky," protože jen díky nim jsem se stala navenek silným člověkem. Jen díky nim jsem se naučila ukázat, že když mi někdo řekne, že na to nemám, tak na to mám! Mám na to, když chci! Mám na to se zlepšovat a musím se zlepšovat!
Oznamuji vám, že budu bojovat! Budu silná! I přes to, že někdy mám depresivní náladu, i přes to, že mé úsilí mě stojí zdraví. I přes to všechno, stojí mi za to, se rvát! Chci něčeho dosáhnout, chci aby se můj sen stal skutečností! Chci, abych na sebe mohla být stále hrdá. A hlavně nechci, abych se musela skrývat, či se bát svého svědomí.
Držte mi palce, abych to všechno zvládla!
Vím, že budou opět chvíle, kdy se budu cítit na dně. Kdy už nebudu moct. Ale budu se to snažit překonávat. Pořád. Zvládnu to, chci, musím!

"Zatnu zuby, sevřu pěsti a půjdu..
Půjdu dál, naproti svým snům a cílům!"

Ms. SeCReT
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Kat. Kat. | Web | 6. june 2013 at 20:40 | React

Dost hluboký článek, co se týká mého myšlenkového hnutí. Tak teď se to ve mně hýbe pořádně. Je to vlastně úžasné, číst si o někom, že dokázal to, co si přál. Protože mi to tak nějak dává naději, že když si něco přejeme a jsme schopni pro to také něco udělat, máme šanci toho něčeho také dosáhnout.
Ten citát se mi neskutečně (nebo skutečně) líbí.
Upřímně doufám, že se taky naučím pár věcí, kterých bych chtěla dosáhnout, které bych chtěla umět. Vystupovat před lidmi, kteří mi nejsou libí, obhájit správnými argumenty svůj názor a vůbec názor vyjádřit, s čímž mám opravdový problém. Dost komplikovaná a emocionálně založená osobnost, to jsem já. Vše je pro mě o pocitu. Když mám psát slovíčka, například ze společenských věd, takovéty slovíčka, které se občas ani vyslovit nedají a které bych dnes určitě neopužila a kdo ví, jestli někdy vůbec, přesně vím, co které slovo (většinou) znamená. Vím to, ale neumím to napsat. Neumím ten pocit nashromáždit do písmen a slov a napsat, co vlastně ta daná fráze nebo slovo znamená v normální "vesnické" češtině.
Gratuluji Ti, že jsi se dostala v životě tak daleko a věř mi, že bez stresu by asi život nebyl životem. Mnoho stresu škodí, ale bez stresu život? Lidi se pořád stresují a něčeho se bojí. Myslím, že bych na ten strach mohla vymyslet citát: "Mnoho strachu škodí, žádný strach zabíjí." Člověk, který se nebojí o sebe ani o své blízké nebo o cokoliv, čehokoliv, nedožije dlouhého věku. Myslím si já, ať si říká, kdo chce, co chce.
PS: Anatomii lži jsem sledovala, mám stáhnutou 1. i 2. sérii, třetí jsem neviděla, neměla jsem přes prázdniny (ty minulé letní) čas, tak snad někdy v blízké době zase kouknu. Je zajímavé, jak dokáže pouhý jediný pohyb prozradit tolik, pokud ho postřehne správná osoba.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama