Poesy

~ Tak nějak, má realita!

6. february 2013 at 20:14 | Ms.SeCReT
Vše je pomíjivé..

Dnes svěřuji tajemství papíru,
jsem spokojená - nad míru,
že hledám přítele ve stohu
- jen tomu, se totiž svěřit mohu.
Dejte mi propisku, napíšu stránku,
nečekej, ale, lilie v zámku!
Napíši slovo, napíši větu,
své utrpení - dám možnost poznat světu.
Jsem jen lidská hmota,
co ''á'' s ''bé'' motá.
Jsem ta, co se bezmocná cítí,
pro kterou, možná, budeš trhat kvítí.
Kvítí, co položíš na můj hrob,
pokud, ovšem nejsi snob!
Polož mi tam růži,
jednou budeš, také, v mé kůži
a budeš chtít, ať někdo na Tebe položí kytici,
pomalu.. Chytáš se na mou udici.
Přemýšlím, co je to život
- svět plný nicot,
jsem vlastně také nic
a myslíš si, že Ty jsi víc?!
Nenech se zmást..
Včelám jednou také dojde plást!
Kytkám voda, zase
- jsou mrtvé, zdá se.
Příroda je vytvořila,
do ''světového ráje'' ponořila,
pak jim půdou poslouží,
každý si svůj klid zaslouží!

~ Být spoutaná dráty.. - vlastní báseň 0.22

18. september 2012 at 17:51 | Ms.SeCReT
¨
Být spoutaná dráty..

Jsem prostě jiná,
pod nohami, tak, vybuchuje mina.
V dnešním světě nemůžeš se lišit,
pokud se lišíš - lidé Tě začínají tišit,
pokud jsi stejná jako oni - máš výhru v kapse?
A nezačínají Ti - slábnout synapse?
Proč chceš být jako každý?
Myslíš si, že tak, uchováš si přátelé navždy?
Však pravdu máš,
když myslíš si a říkáš,
že když někdo jiný je
- málo kdy boduje.
Já, ale i tak, riskovat budu,
možná, že bouřím se proti osudu,
nechci ale stát a čekat,
čekat, až přede mnou začneš smekat.
Klidně smekni klobouk, který Ti chybí,
pýcha Tvá by spadla, co z Tebe kýpí!
Já klobouk svůj nedám z hlavy,
nepotřebuji - k životu - kolem sebe davy.
Ne, nejsem sobecká,
ani hnězda pěvecká,
jen prostě vím, co jsou to přátelé,
vím, co je mít - ''jsi debil'' na čele.
Chci být jiným člověkem
a to, že se díváš na mě špatně - nebudu řešit útěkem!
K čemu kopírovat kopii?
K čemu je potkat mumii?
Nejsem star a ani krásná,
to neznamená, že nemůžu být vzácná.
A pro koho jsi vzácná, kopie, Ty?
Ty, jenž spoutaná jsi dráty?!

~ Loučím se.. - vlastní báseň 0.21

5. september 2012 at 20:00 | Ms.SeCReT
Loučím se..

Již na mne nemáš čas,
říkám si denně znovu a zas.
Byla jsi jedinou osobou, co mě povzbudit uměla,
ta, o kterou jsem nikdy přijít nechtěla,
avšak dnes?
Mezi námi ten nejhlubší je les!

Vzpomínám, když jsme spolu byly pořád,
dnes mezi námi láska - ten neřád!
Vidáme se jen když nejsi v její moci,
já však cítím, že myslíš na něj ve dne i v noci.
Nevíš, ale, jak špatně se cítím,
na cestu z našeho přátelství - svítím!

Neznáš mne tak, jak bys měla,
není to ale nic, co za zlé dát bych Ti chtěla,
avšak líto mi to jest,
na přátelskou loď bojím se s Tebou znovu vlézt.
Loučím se tedy s Tebou,
mé oči se v Tobě pletou.

Snad mě neopustíš, potřebuji Tě!


~ Nevím - vlastní báseň 0.20

13. august 2012 at 14:14 | Ms.SeCReT
Nevím..

Nevím, co chtít,
nevím, co mít,
nevím, co bych chtěla vědět,
nevím, proč bych měla sedět,
nevím, proč stát,
nevím, co chci Ti dát,
nevím, proč kvůli Tobě brečet,
nevím, proč před Tebou klečet,
nevím, proč zpívat,
nevím, proč se na Tebe dívat,
nevím, proč spát,
nevím, poč se bát,
nevím, co říct,
nevím, čím si být jist,
nevím, co je realita,
nevím, proč bych měla býti využita,
nevím, co lidé chtěji,
nevím, proč se v mraze chvěji,
nevím, co víš,
nevím, proč nejsem Ti blíž,
nevím, co měla jsem,
nevím, zda pod nohami mám pevnou zem,
nevím, nevím, nevím!

~ Pal! - vlastní báseň 0.19

7. august 2012 at 9:28 | Ms.SeCReT

Pal!

Nenech mě na pospas osudu, nenech mě žít,
jediné, co můžeš udělat - postavit mi kříž!
Jsem sama v tomto velkém světě,
na podzim, na jaře, v zimě i v létě..
Život svůj, jako zbytečný vnímám,
v těle svém - samotu skrývám,
prázdno, samotu a žal,
vem svou zbraň, a? Pal!
Tělo mé se k zemi zklátí,
má duše, snad, do nebe - bude vláti.
Netruchli pro mne - i kdybys chtěl,
v hrobech již leží mnoho těl,
jsem pouhá - jedná z tisíce,
z růžové - bílá, stala se barva mého líce..

~ Cíl v dohledu! - vlastní báseň 0.18

15. july 2012 at 21:49 | Ms.SeCReT
- Myslím, že tahle básnička se jednoduše k tématu týdne hodí :)

Cíl v dohledu..

Život není jen o krásce
a ani není o lásce!
Život je hledání,
umění - přežít i stmívání,
život není filmem,
je našim vlastním dílem.
Ať chceš či ne, je to tak,
pro každého nejezdí stejný vlak.
Jednoho zaveze na konec světa,
pro jiného zbyde jen věta:
již tady není místo pro Tebe,
musím myslet na sebe!
Bojuj za to, co chceš a po čem toužíš,
ať celý život, pak, se nesoužíš,
nespolehej na lidi,
s nimi - nelehké je sžití.
Buď trochu sobecká,
ať chceš být doktor či hvězda pěvecká.
Nestůj! Jsi ku předu
a měj svůj cíl vždy v dohledu!

- Snad alespoň tochu srozumitelná :)

Ms. SeCReT

~ Tajemství svěřuji papíru - vlastní báseň 0.17

10. june 2012 at 12:32 | Ms.SeCReT

Tajemství svěřuji papíru..

Dnes svěřuji tajemství papíru,
jsem spokojená - nad míru!
Že hledám přítele ve stohu,
jen tomu se totiž - svěřit mohu.
Dejte mi propisku, napíšu stránku,
nečekej ale, lilie v zámku,
napíši slovo, napíši větu,
své utrpení - dám možnost poznat světu.
Jsem jen lidská hmota,
co a s bé motá,
jsem ta, co bezmocná se cítí,
pro kterou za nějakou dobu budeš, možná, trhat kvítí.
Kvítí, co položíš na můj hrob,
pokud nejsi, ovšem, snob!
Dej mi tam růži,
jednou budeš také v mé kůži
a budeš také chtít, ať na Tebe někdo položí kytici,
pomalu chytáš se na mou udici..
Přemýšlej, co je život..
Svět plný nicot.
Jsem vlastně také nic
a myslíš si, že Ty jsi víc?
Nenech se zmást,
včelám jednou také dojde plást,
kytkám voda zase,
- jsou mrtvé, zdá se.
Příroda je vytvořila,
do světového ráje ponořila,
pak jim pudou poslouží,
každý svůj klid si zaslouží!

~ Nevěř si tolik! - vlastní báseň 0.16

31. march 2012 at 18:59 | Ms.SeCReT
Nevěř si tolik!
(Variace na Umění milovat - Důvěřuj v úspěch - Ovidius)

Muži důvěru v sebe velkou mají,
myslí si, že dech se nám z nich tají
a že když připraví síť,
tak každou ženu mohou mít.
Spíše by ale, uprostřed ledna stromy kvést začly,
než s kýmkoli z vás - do kina bychom zašly.
To bychom raději podlehly dračímu zvuku,
než by jsme Tobě podaly ruku!
Muž pocity své těžko schová,
když k ženě největší city chová,
v tu chvíli nás jako fotbalový zápas sleduje
a nad naším nezájmem běduje.
Pes za svým pánem chodí,
v hlavě nápady se mu rodí,
jak získat tu nejkrásnější ženu.
To však není tak lehké, jako když pes hledá fenu!
Muži jen přemýšlí jak ženu do postele dostat,
pro nás by to byl ale trest, tak velký, jenž se nedá popsat!

(Opět starší.. A ne, nejsem feministka! :D Prostě to je variace..)

~ Lži - vlastní báseň 0.15

14. march 2012 at 17:30 | Ms.SeCReT
Napsala jsem jí už dávno a myslím si, že se k tématu týdne jedoduše hodí..

Lži..
Byly zde včera i dnes zde jsou,
ony opouští, rychle, hlavu tvou.
Ty nevíš, co říci máš,
určitě to také znáš.
V lhaní už dlouhou praxi máš,
Ty, co chceš - jen najevo dáš,
jsi lhář pouhý,
co nezbaví se touhy,
po tom - stále si vymýšlet,
dlouho nad tím nemusíš přemýšlet.
Vždy Tě něco napadne
a lež do lži zapadne,
Ty vždy najdeš správnou větu
a to rychle, beze spěchu.
Tou větou možná ublížíš,
dozadu, pak, se pozdě ohlížíš..
Není Ti to ani líto
a málo kdo víto,
protože Ti všichni věří,
avšak já už jen stěží!

Je taková nic moc,
jelikož to je jedna z mých prvních :D!

~ Já a Ty - vlastní báseň 0.14

25. february 2012 at 12:30 | Ms.SeCReT


Já a Ty..

Já - vítr, co nese zimu,
Ty - to, co mé srdce bylo,
Já - ta, co nemá sílu,
Ty - plíce, díky kterým mé tělo žilo.

Já - odpad, do kterého každý kopne,
Ty - ten, kterému se každý svěří,
Já - bezbranná jako kuře, které zmokne,
Ty - člověk, díky kterému svět běží.

Já - ta, co nic neví,
Ty - vědec, jenž přehled má,
Já - ta, co se jako blb jeví,
Ty - člověk, jenž vše zná.

Já - příběh, co konce nemá,
Ty - začátek všeho,
Já - ta, co stále sténá,
Ty - princ srdce mého.

~ Zima - vlastní báseň 0.13

18. february 2012 at 19:48 | Ms.SeCReT

Zima..

Sněhu, sněhu, sněhu,
ukaž mi svou něhu!
Obal luka, která zelená byla,
přikraj těla, která žila..
Třpytivé vločky padají,
již z nebe na nás mávají,
vánek studený si s nimi hraje,
ze zimy dech se nám taje.
Venku křišťálové kopečky
a nám z nich mrznou palečky.
Jemnost a krása skrývá se v ní,
avšak i krutost a vrah v ní tkví.
Na všem dnes něco špastného jest
a nám nezbývá nic, než vše snést.
Mráz hraje si s Tebou,
červeně obarví tvou tvář bledou,
zkouší, co vydržíš,
když ven, ku příkladu, zamíříš.
Nehrej si s nim moc,
on má velkou svou moc!
Když dlouho čkat budeš,
napospas - mu, zbudeš.
Pak nepomůže Ti nikdo již,
budeš duše bez těla, víš?

~Beznaděj mne dovedla až sem -vlastní báseň 0.12

27. november 2011 at 16:38 | Ms.SeCReT
Beznaděj mne dovedla až sem..

Zde, v tomto krvavém loži,
ležím já a již nemám strach,
třesu se, na ostří koukám se noži,
ve mě - probudil se vrah!

Svírám ruku v pěst,
v druhé nůž mám,
z mého lože - lest,
sbohem, komu dám?

Krev jako proud teče,
cítím se volná, cítím se svá,
tak jsem spokojená - přece!
Již se mě nikdo na nic nezeptá.

Mdloby upadají na mou hlavu,
po mých rukou teče krev,
pomalu podléhám tomuto stavu,
nečekej ode mne řev!

Červené pode mnou moře,
loučím se s tebou světe,
opouštím už i své lože,
sbohem řeknu ti v jediné větě!

(Omlovám se za ten pesimismus..)

~Tak jako... Tak! - vlastní báseň 0.11

22. november 2011 at 18:14 | Ms.SeCReT
Tak jako... Tak!

Tak jako léto mění se v podzim,
Tak jako v tu dobu sklízí se ozim,
Tak jako teplo v zimu se mění,
Tak jako déšť mění se v hřmění,
Tak jako létají do teplých krajin ptáci,
Tak jako ve škole mění se žáci,
Tak jako listí ze stromů padá,
Tak jako stará kytka zvadá,

Tak pomíjívá láska jest,
Tak značně hlavu umí plést,
Tak mění se a vrací,
Tak na kráse své ztrácí,
Tak poznat ji, již nikdo nechce,
Tak zní to všechno - lehce,
Tak všichni se jí bojí,
Tak proti ní se zbrojí!

~Rozkvétám - vlastní báseň 0.10

29. august 2011 at 14:44 | Ms.SeCReT
Rozkvétám..

Já bývavala šedou myškou,
co zápasila s lidmi a jejich výškou.
Já pořád stále nechápala,
proč v tomto světě jsem tak malá!
Život občas těžký bývá,
o lepším postavení - každý snívá!

Však, co teď? Co najednou se stalo?

Mé srdce rychle buší,
já rozkvétám a zobrazuji duši,
s úsměvem na tváři,
má plet jen září,
z mých krásných očí,
hlava se klukům točí!

Teď už ráda mám i sama sebe,
již mi nic nebrání - milovat Tebe!
Teď už se nelekám,
když vidím zrcadlo - jak se oblékám,
dnes vím, že taková jsem já
a jsem spokojená!

Mé srdce rychle buší,
já rozkvétám a zobrazuji duši,
s úsměvem na tváři,
má plet jen září,
z mých krásných očí,
hlava se klukům točí!

Již neskrývám v sobě žal,
život můj - šťastným se stal.
Hlas mi už nešeptá: ''Ty blázen jsi!''
Dnes křičí: ''Rychle, jdi!''
Strach mi již problémy nedělá,
kéž bych to dříve věděla!

~Lidé bez hranic - vlastní báseň 0.09

27. july 2011 at 14:24 | Ms.SeCReT


Lidé bez hranic..

Lidé se smějí navzájem sobě,
nečekáš dlouho a smějí se i tobě,
nebohým se smějí taky,
vidíte na nich ty ''podlého úsměvu'' znaky?
Je nezastaví vůbec nic,
jsou to lidé bez hranic,
že chyby dělají - málo kdo z nich zjistí,
tím si můžete být jednoduše jistí!
Je to zde již mnoho let
- bezcitností se otřásá celý svět!

~Čekání, vzpomínání, chtěn... - vlastní báseň 0.08

14. july 2011 at 14:06 | Ms.SeCReT
Čekání, vzpomínání, chtění..

Když sama sedím,
myslívám na tebe,
do prázdná hledím
a nepoznávám sebe.

Čekám, až budeme sami - ve dvou,
až přiložíš ústa k mé tváři,
až pohladíš mě rukou tvou,
až budeme pozorovat měsíční záři.

Vzpomínám na naše společné chvíle,
kdy ležela jsem ti v náručí,
kdy naše láska neměla cíle,
že je to tak stále - kdo mi zaručí?

Cítím dotyky tvé,
tvůj dech na mém krku,
tvou ruku v té své
a slyším holoubka, co dělá vrkú.

Chci ať jsme opět spolu,
ať oběma nám je krásně,
ať nemusíme čelit bolu,
ať naše Slunce svítí jasně.

~Úsporné ženy - vlastní báseň 0.07

13. july 2011 at 21:16 | Ms.SeCReT
Úsporné ženy..
(Variace na Umění milovat - Střez se narozenin - Ovidius)

Když ženy narozeniny mají,
muži se bojí o to, že nám něco dají!
O tom, že něco dostaneme se nám nesmí ani zdát,
nemá cenu si od nich - něco přát.
Muž si svůj majetek chrání
a každý svůj výdej zdatně brání.
Když muž se ženou v obchodě je,
o každou korunu se strachuje,
pevně svou peněženku svírá
a hlídá, kam se jeho žena dívá.
Okamžiku, kdy bude jí muset koupit nové věci,
toho se nejvíce děsí.
Když žena něco potřebuje,
muž jí to raději namaluje,
nepomůže ani pár prosebných vět,
s obrázkem musíš si vystačit několik let.

(Nejsem feministka! :D Je to opačná variace právě na Ovidia!)

~Smrt - vlastní báseň 0.06

3. july 2011 at 18:16 | Ms.SeCReT
Smrt..

Vše kolem mě zahaleno v černém plášti,
srdce mé naplěno smutkem a zášti,
život - krutý vrah,
já kvůli němu hledám svah!

Najdou se ruce, které by mě zachránily?
Mé oči - slzami se zaplnily,
všichni proti mě staví závoru,
v lidech já nenajdu oporu.

Svět - celý, proti mě se spikl,
váš nůž - do mého srdce vnikl!
Vytáhnete ho a bodnete znovu,
nikdo nedbá mému prosivému slovu.

Mé tělo - rychle již ochablo,
třepe se - jako by nachladlo.
Krev z rány pomalu vytíká,
najdete jednoho viníka?

Ne! Viníků mnoho bývá,
za každým člověkem kat se skrývá!
V jednom nepatrném mžiku vám setne hlavu,
a vy - potácíte se na smrtelném prahu.

Zavřete pomalu obě oči,
smrt - jak chce, si s vámi točí,
duše nachází v temnotě klid
a vaše tělo může klidně hnít!

Omlouvám se za ten drsný konec..

~Lži - vlastní báseň 0.05

19. june 2011 at 13:25 | Ms.SeCReT
Lži..
Byly zde včera, i dnes zde jsou,
oni opouští rychle hlavu tvou.
Ty nevíš, co řict máš,
určitě ten pocit znáš.
Kdo říká že nikdy nelže,
ten sám sobě i tobě lže.

Už v lhaní praxi dlouhou máš,
ty, co chceš - jen najevo dáš.
Jsi lhář teď pouhý,
co nezbaví se touhy.
Po tom, si stále něco vymýšlet,
dlouho už nemusíš přemýšlet.

Vždy tě něco napadne,
a puzzle do puzzle zapadne,
ty najdeš vždy větu
a rychle, beze spěchu.
Kterou lidem ublížíš,
dozadu se pozdě ohlížíš.

Není ti to ani líto
a málo kdo ví to,
protože ti všichni věří,
však já už jen stěží.
Chudáci lidé, kteří věří tobě,
já utápím se v zlobě.

~Přeji si (po ztracení všech iluzí) - vlastní báseň 0.04

28. february 2011 at 18:10 | Ms.SeCReT
Každý z nás si občas připadá jako by ztratil všechny iluze, tak proč si nemoci alespoň něco přát?

Přeji si..

Přeji si najít lásku,
svůj život dám ti v sázku.

Přeji si snít
a životem lehce jít.

Přeji si vedle - tebe mít
a lehounce si tak žít.

Přeji si přátelé pravé,
mít tolik přání - není zdravé.

Přeji si, ať sny se mi vyplní
a mé srdce - radostí se zaplní.

Přeji si úsměv pro každého,
ať nikomu nestane se nic závažného.

Přeji si lidem pomáhat
a nikdy u toho zaváhat.

Přeji si, ať rozumím si s tebou,
ať dobré vlastnosti u mě vedou.

Přeji si, ať svět je dobrým,
já vím, že snílkem - jsem pouhým.

~Život bez lásky - Vlastní báseň 0.03

27. february 2011 at 15:28 | Ms.SeCReT
Život bez lásky..

Životem kráčíš sám,
kdybych mohla - ruku svou ti dám,
ať víš, že při tobě někdo stojí,
ať víš, že se o tebe někdo bojí.

Obejmout tě pevně,
šlo by to vidět zevně,
však v srdci co cítíš, nelze vidět,
za to co cítíš - nemusíš se stydět.

Když druhého k sobě tvé srdce nemá,
ono krvácí a marně sténá,
ty pomoci bys mu měla,
sama bys to tak chtěla.

Však nikoho k sobě nepustíš
a sama sebe v pozitivním myšlení opustíš.
Na sobě jen chyby hledáš,
a každým dnem jejich počet zvedáš.

Pozitivněji by jsi myslet měla,
hledat přednosti tvého těla,
vždyť na tobě je krásného mnoho,
tak konečně - všímej si toho!

Važ si toho co máš,
ostatní rádi budou, když úsměv jim dáš.
Ten utkví jim v paměti
a vrátí ti ho v zápětí.

Ms.SeCReT

Pocity - Vlastní báseň 0.02

23. february 2011 at 18:12 | Ms.SeCReT
Pocity..

Já názor mám jeden, dva, možná pět,
já cítím jak semnou točí se celý svět.
Já zájem mám o jednoho kluka,
ale má hlava prožívá muka.
Mám s ním jít či nemám,
já vymlouvám se, že sténám,
jeden hlas mi šeptá: ''Ty blázen jsi!''
Druhý zase: ''honem, jdi!''
Otázku vám těžkou dám,
který hlas poslechnout mám?
Ten co říká stůj?
Já vím, že hlas je to tvůj.
To hlava moje radí,
se srdcem krutou bitvu svádí,
to říká, ať rychle utíkám,
v mých myšlenkách teď zanikám.
Nevím komu věřit mám,
za pravdu vím, že tobě asi dám.
Zůstanu venku, na vzduchu stát
a větrem mé myšlenky nechám vlát.

Znáte je? (Lháři!) - Vlastní báseň 0.01

19. february 2011 at 16:24 | Ms.SeCReT
Znáte je?

Žije jich zde spousta s námi,
ano jsou tam, i tady s vámi.
Jsou tu všude kolem nás
jsou to jední možná z vás.

Lidé falešní, s obličejem více než jedním,
mohlo by to být oborem novým, vědním.
Takoví by se možná zkoumat měli,
co oni vlastně po nás chtěli?

Když takoví nám ublíží,
člověk jinak na svět nahlíží.
Věřit pomalu přestáva
a názoru jiného už zastává.

Že lidem věřit nemůžeš,
tím hodně si pomůžeš!
Všichni takoví ale být nemusí,
třeba jako ty, nic netuší.
 
 

Advertisement
Reklama